Z p r á v a
o činnosti Základní organizace Českého svazu včelařů v Přepychách za rok 2015 pro výroční členskou schůzi konanou dne 31. ledna 2016 v pohostinství „Katka“ v Přepychách
Vážení přátelé, hosté, dámy a pánové,
dovolte, abych Vás ještě jednou, co nejsrdečněji, opět po roce, přivítal na naší pravidelné výroční členské schůzi. Jak obyčejně konstatuji, je to naše tradiční setkávání Vás včelařů, vedle známé podzimní členské schůze, která je vždy spojena s výplatou dotací na straně jedné a výběrem členských příspěvků na straně druhé. VČS je tak obyčejně jedinou naší společnou a velkou akcí, zato pravidelnou, a také ze stanov povinnou, kdy se takto scházíváme ve větším počtu a bilancujeme uplynulý rok. A také, jako již po mnoho let zpět, časem, kdy provádíme sběr vzorků měli.
Loňská schůze, jak si jistě vzpomínáte, se však od těch jiných, přece jenom lišila. Končil totiž pětiletý volební cyklus, a proto jsme absolvovali volební maraton a to jak na úrovni naši ZO, kdy byly zvoleny nové orgány našeho spolku, tak ale i na úrovni okresní a nakonec před měsícem i na celostátní úrovni. Pro mě osobně ovšem téměř s fatálními důsledky, neboť jak již víte, na mě zbyla, po všech těch malérech v OV, funkce předsedy nového OV a od letoška navíc funkce člena předsednictva RV s odpovědností za hospodaření a chod organizací založených svazem a dále člena ekonomické komise Svazu. Situace je o to vážnější, že Svaz je dlouhodobě rozpolcen a po sjezdu zdá se ještě více a plně se projevují některé odstředivé tendence, zvláště v severní části Moravy.
Pokud jde o letošní výroční členskou schůzi, pak třeba konstatovat, že je také svým způsobem jedinečná a od těch tradičních odlišná. Z minima dostupných údajů totiž vyplývá, že někdy koncem roku 1905 byl z iniciativy učitele Josefa Králíčka z Přepych založen náš spolek, ale také včelařský spolek pro okres Opočenský. Takže jsme se dožili 110 let trvání spolku. Na tomto místě musím ale konstatovat, že naši předkové si často neuvědomovali, a my bohužel asi také tak, že jejich současnost, tak jako ta naše, bude jednou historií a zanechali jen málo artefaktů, z kterých bychom mohli dnes čerpat a citovat, hledat poučení, nebo jen tak prostě vzpomínat. A tak z toho mála alespoň pár připomenutí.
Učitel Králíček zřejmě byl, jak lze vysledovat v okresní kronice včelařů bezesporu velmi činorodý člověk a včelař. Ve zmíněném roce 1905 se totiž v červenci zúčastnil týdenního „kursu pro kočovné včelaře“ pořádaného tehdejším Zemským ústředním spolkem včelařským pro království České. Následně se 17. srpna sešel i Sjezd českoslovanských včelařů a krátce nato se konala 30. srpna Valná hromada Zemského ústředního spolku včelařského. Lze oprávněně předpokládat, že to pro něho osobně byly silně motivující okamžiky, které vyústily právě v jeho snahách o rozšíření organizovaného včelařství u nás.
Přítel Králíček pak sám byl od počátku jednatelem již zmíněného okresního spolku a posléze i jeho předsedou a to až do roku 1913. Později byl i starostou včelařské župy Dr. Filipa Kodyma, velkého propagátora včelařství v Čechách a byl také členem Zemského ústředního spolku včelařského. Přítel Králíček byl velmi dobrý praktikující i přednášející odborník.
Zůstaneme-li však zde v Přepychách, tak prvním předsedou spolku byl př. Josef Rohlena z Přepych a prvním jednatelem pak byl př. František Chudý, rovněž z Přepych a oba vykonávali své funkce po dlouhou dobu 31 let tj. od roku 1905 do roku 1936.
Dne 10. listopadu 1936 byl spolku udělen diplom a uznání za dlouholetou práci vykonanou ku povznesení českého včelařství Zemským ústředím včelařských spolků v Čechách Bylo to jistě zaslouženou odměnou za tak aktivní a obětavou práci končícímu předsedovi a jednateli.
V té době byly do spolku zapojeny stejné obce jako dnes. V roce 1952 pak byly od našeho spolku odtrženy obce, které patřily k tehdejšímu rychnovskému okresu a to Vojenice, Voděrady, Nová Ves, Vyhnanice, Ježkovice a Uhřínovice. Zpět se vrátily (kromě Uhřínovic) až po 8 letech, tedy po sloučení okresů Dobruška a Rychnov n. Kn.
V roce 1953 k nám naopak byla přičleněna Bolehošť, Bolehošťská Lhota a Lipiny. A až do roku 1960 tj. do sloučení okresů, k nám patřily ještě Hroška a Byzhradec, které byly přičleněny do solnické organizace. Dnes do naší organizace tedy patří: Přepychy, Záhornice, Zádolí, Trnov, Houdkovice, Voděrady, Vojenice, Nová Ves, Vyhnanice, Ježkovice, Bolehošť s Bolehošťskou Lhotou, Lipiny, Ledce, Městec, Klášter n. D., Vysoký Újezd a Očelice, takže 17 katastrů. Je to tedy prakticky 55 let, kdy působíme v tomto uskupení, bez organizačních změn. Jak to ovšem bude dále, po přechodu Ledců a Vysokého Újezdu do okresu Hradec Králové, neumím v této chvíli odhadnout.
Na tomto místě se možná hodí uvést i určité srovnání současnosti s tehdejší dobou. V našem kraji, tedy v Podhoří Sudet, jak se tehdy také říkávalo, a kam je řazen i náš okres, bylo v roce 1905 23.399 včelstev! Výnos medu byl v tom roce v průměru jen 6,4 kg/včelstvo a vosku 20 dkg/včelstvo. V našem okrese máme v roce 2015 zazimováno 7.756 včelstev a produkce medu v loňském roce byla 18,63 kg/včelstvo a výnos vosku 0,56 kg/včelstvo. Z údajů je na první pohled patrno, že zavčelení krajiny bylo významně větší než dnes. Produkce z jednoho včelstva však byla nesrovnatelně menší než dnes. Celková produkce je pak, vlivem vyšších počtů včelstev, ale srovnatelná. Tolik pár čísel za náš region.
Zajímavé může být ale i srovnání celostátních čísel. Tak např. v roce 1880 bylo jen v Čechách, tzn. bez Moravy a Slezska, 52.232 včelařů, kteří chovali 175.868 včelstev s průměrným výnosem 7.3 kg medu na včelstvo. Dnes, v celé ČR, tentokrát ale i s Moravou Slezskem, je také prakticky 52 tis. včelařů ale chovají 573.676 včelstev s průměrným výnosem medu 15,5 kg/včelstvo. Z toho vyplývá, že zavčelení krajiny v republice je více než dvojnásobné, než před 135 lety a dvojnásobné jsou i výnosy z jednoho včelstva.
Dnešní počet 573.675 včelstev na území ČR je prakticky stejný s rokem 1927, kdy bylo 540.724 včelstev, ale pozor, bylo to na území celého tehdejšího Československa, tedy včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi!
Pokud jde o to tzv. zavčelení krajiny, tak v našem okrese činí 7,9 včelstva na 1 km2 a v celé ČR to činí 7,2. Jsme tedy jen lehce nad průměrem.
No, a když už se probíráme tou historií, tak uvedu ještě jinou zajímavost z kroniky. Je z roku 1926, tedy 90 let stará: „Zima byla mírná, více pršelo, než chumelilo. Dne 3. února byl první prolet a pak 5. února při +15oC. Duben byl příznivý, včely nosily dost pylu. Květen byl studený, červen byl celý deštivý, včelstva byla hladová. V srpnu bylo nutno krmit, jinak padala hlady. Medu bylo asi jen 60 dkg/včelstvo.
A nyní pár slov k jinému pohledu na včelaře, kdy slovo přítel mělo zřejmě daleko silnější význam, než dnes. Váže se k válečným časům, konkrétně k roku 1914. Cituji z tehdejšího časopisu Český včelař: „Včelařové, pomozme si! V mimořádných dnešních poměrech, kdy byli povoláni mnozí naši přátelé ku těžkému, ale čestnému úkonu hájení zájmu vlasti, mnohý včelín osiřel…. Apeluji proto na všechny včelařské spolky ve jménu včelařské vzájemnosti: Učiňte ihned, na včelínech svých členů k vojsku povolaných náležité opatření, aby až se hospodář vrátí, nalezl je ve stavu nejlepším. Zvolte opatrovníky jejich včelínů v každém to spolku….“ Když se podíváme na pomníky padlých z 1. světové války, a jsou prakticky v každé naší obci, zjistíme, co sousedů se nevrátilo, anebo vrátilo, ale invalidních a nejeden z nich včelař byl, pak si uvědomíme závažnost takové výzvy.
Další vzpomínka se také váže k válce, ale té druhé. Je rok 1945, květnové povstání a Československý rozhlas vydává výzvu ke včelařům k mimořádné dodávce medu. Cituji z dopisu včelařského spolku v Bystrém: „Podle učiněné dnes výzvy v Čsl. rozhlasu rozhodl se náš spolek zaslati 120 kg medu, aby mohl být přidělen trpícím hrdinům za naši drahocennou svobodu. Tímto činem účinné bratrské lásky chceme i my, chudí horali a hraničáři projeviti svou hluboce procítěnou vděčnost těm drahým bratřím a sestrám, kteří za barbarské germánské persekuce ještě větších obětí než my museli položiti na oltář naší drahé, nyní již zlatem svobody se třpytící vlasti a státu Československého. Z vděčné, bratrské lásky dáváme, co v rychlosti dáti můžeme a stavíme se ochotně a nadšeně do prvních řad účinné vzájemné pomoci. Zásilku medu posíláme autem pod ochranou a prostřednictvím místního Národního výboru, aby mohla být co nejrychleji a nejbezpečněji doručena“. Za včelařský spolek pro Bystré a okolí František Mimra.
Tento dopis myslím krásně representuje vřelý přístup mnoha včelařů k tehdejšímu dění ve státě a zcela naplňuje obsah slova přítel. A kronika říká, že obdobně postupovaly i ostatní včelařské spolky našeho okresu.
A další, třetí vzpomínka se váže hned k následujícímu období tj. odsunu Němců. Víte, že z nemalé části naší republiky byl proveden odsun mnoha Němců a nejeden z nich choval také včely. A tak obdobně jako v roce 1914 byla zajišťována péče o zůstalá včelstva a to nejen v Sudetech, než se jim dostalo nového hospodáře.
Když už jsem nahlédl do naší stodesetileté historie, tak uvedu jednu možná zajímavost. V celé naší historii máme nezvykle velmi stabilní složení výboru, neboť máme za celou jeho existenci jen pátého předsedu a pátého jednatele a tuším, že jen šestého pokladníka. Z toho je patrno, že průměrná délka funkčního období předsedy a jednatele je 22 let a pokladníka 20 let.
Jak už jsem říkal, máme jen velmi málo informací o činnosti v našem spolku, neboť spolková kronika nebyla zřejmě vedena a ani zápisy ze schůzí se nezachovaly. A tak snad jen to, že od roku 1950 se začal u nás používat přípravek BEF na léčení roztočové nákazy, neboť byly zjištěny první větší případy tohoto onemocnění a pokud si vzpomínám, používal se tento prostředek ještě v sedmdesátých letech. Koncem sedmdesátých let a začátkem osmdesátých let se pak již bohužel naplno rozvinula daleko horší nákaza, s kterou bojujeme dodnes a bojovat budeme i nadále, a to varroáza.
Co ještě pamatujeme je, že právě v období 70tých a 80tých let byl bohatý spolkový život, bylo uspořádáno několik kursů medového pečiva a celá řada úspěšných zájezdů a výstav. Vše se tak nějak skončilo po roce 1990, kdy přestal o tuto činnost být zájem. Lidé prostě měli a asi mají nadále jiné starosti. A dostatek vyžití jim dávají jiné zdroje a prostředky.
Ale v loňském roce, právě při příležitosti oslav, které pořádala obec Přepychy, se nám podařilo uskutečnit také včelařskou výstavu k našim 110 letům trvání spolku. Chci i touto cestou poděkovat paní starostce Seidlové za podporu, které se nám ze strany obce při této akci dostalo.
Vážení přátelé,
tolik v krátkosti k historii našeho včelařského spolku a několika momentům včelařství v naši zemi, resp. okresu. Dále se chci probrat naší činností za uplynulý rok 2015.
Ale než tak učiním, musím zmínit jeden problém, který jsem zmiňoval již loni a který musely řešit všechny naše spolky. To je zavedení a přechod naší agendy na centrální informační systém, tedy její plnou digitalizaci. Myslím, že tento úkol jsme zvládli, systém za minulý rok doznal i několik změn a úprav a stal se celkově uživatelský přívětivý. Co je zajímavé, že přechod do CISu zvládla prakticky celá republika. Ke konci roku zbývalo jen něco kolem 10 organizací, které se ještě nepřeklopily. Srovnáme-li to např. s Chorvatskem, které se do takovéhoto stavu dostalo až po třech letech, pak je to bezesporu úspěch. Musí se však v každém spolku najít někdo, kdo se alespoň trochu kamarádí s počítačem. Nejde totiž jen o vlastní CIS, ale vůbec o celkovou komunikaci uvnitř Svazu, písemně prakticky již nebude chodit.
Ale pojďme prosím dále k našemu programu, konkrétně tedy k činnosti naší ZO v loňském roce. Začnu již tradičně vývojem, resp. stavem naší členské základny. Do letošního roku 2016 vstupujeme s 55 řádnými členy, takže o 3 více než v roce 2014. Dále v obvodu naší ZO působí 2 neorganizovaní včelaři. Jedná se o p. Zdeňka Otčenáška z Nové Vsi, stanoviště tamtéž a p. Michala Vilímka z Trnova, stanoviště rovněž Trnov a obhospodařují celkem 4 včelstva. Kromě toho máme také 6 registrovaných včelařů, tj. včelařů, kteří jsou členy jiné ZO, ale mají v katastru naší ZO včely. Jedná se o př. Václava Brandejse z Kvasin, stanoviště ve Voděradech, př. Lubomíra Holku ze Svídnice, stanoviště Nová Ves, př. Jana Novotného z Kostelce n. Orl., stanoviště Vojenice, př. Lucii Hubálkovou z Vysokého Újezda, t.č. bez včel, dále př. Karla Oubrechta z Dobrušky, stanoviště na Záhornici, a př. Bohuslava Chudého, stanoviště Vyhnanice.
Celkem tedy máme v obvodu naší organizace 63 včelařů s 577 včelstvy na 62 stanovištích. Zdá se, že se nám daří držet počty včelstev z minulých několika let, dokonce s mírným nárůstem oproti roku 2014. Samozřejmě bych mohl vzpomínat, kolik bylo včelařů v minulosti. Víte, že jich bylo i více než 100, ale nebudeme se tím dnes dále zdržovat. Pro zajímavost ale uvedu naši věkovou skladbu. Průměrný věk v naší organizaci je 57,66 roků. Nejmladší člen má 33 let, nejstarší pak 85 let a celkem jsme všichni dohromady odžili 3114 let.
Nyní k inventuře počtu včelstev. Jak jsem uvedl, bylo zazimováno 577 včelstev, což je o 29 více než jsme zazimovali v roce 2014. A zase bychom mohli vzpomínat kolik, že až bylo včelstev v naší ZO v minulosti a zase víte, že i více než 800. Daleko závažnější a naléhavější otázkou však je, kolik včelstev budeme mít po letošní zimě.
Všichni jistě budeme netrpělivě očekávat výsledky letošního vyšetření a to možná s dvojnásobnou netrpělivostí. Jednak proto, že snad kromě minulého týdne, jsme byli svědky nezvyklé mírné zimy, kdy zřejmě matky nepřestaly plodovat, a to znamená, že roztoč varroa destruktor se mohl v buňkách množit, aniž by ho fumigace, případně aerosol příliš zasáhl. Takže výsledek na varroázu je, resp. může být velmi nejistý.
Dále pak proto, že letos, historicky poprvé, se dělá celoplošně v celém okrese Rychnov n. Kn. a Náchod, tedy v příhraniční s Polskem, vyšetření všech včelstev na mor včelího plodu. Jak víme nákazy snad ze všech nejhorší. A aby toho strašení nebylo málo, tak pro vaši informaci: v loňském roce byla zjištěna asi 3 ohniska hniloby včelího plodu na Královedvorsku, tedy choroby s prakticky stejnou virulencí, jako je mor plodu a proto i stejnými zooveterinárními opatřeními, totiž totální likvidace včel i nářadí. Přesto jsem velmi rád, že se tato akce koná. O to víc, že je to nákladná záležitost. Víte, že cena za vyšetření jednoho vzorku na mor je něco kolem 450,- Kč. Nutno zde poděkovat Kralovehradeckému kraji, který nám dal na toto konkrétní vyšetření dotaci ve výši 90%, což pro celý okres Rychnov. Kn. dělá 150 tis. Kč. Zbytek tedy musíme uhradit sami, což předpokládám, že bude činit v průměru asi 2 až 2.50 Kč/včelstvo.
K inventuře včelstev neodmyslitelně patří i jakýsi přehled o skladbě, resp. velikosti včelařských chovů. Takže loňský rok jsme ukončili takto: máme 16 včelařů v kategorii 1 – 5 chovaných včelstev, kteří zazimovali 55 včelstev, tj. ø3,4 včelstva/včelaře. V další, nejpočetnější kategorii 6 – 10 včelstev, máme 22 včelařů, kteří zazimovali 177 včelstev, tj. ø8 včelstev/včelaře. V kategorii 11 – 15 chovaných včelstev máme 7 včelařů s 88 včelstvy, tj. ø12,6 včelstva/včelaře. Celkem 7 včelařů máme v kategorii 16 – 30 chovaných včelstev, kteří celkem zazimovali 148 včelstev, tj. . A konečně v kategorii 31 – 100 chovaných včelstev máme 2 včelaře se 105 včelstvy, tj. ø48 včelstva/včelaře. Včelaře v kategorii 101 – 150 a kategorii nad 150 včelstev nemáme. Takto vidíte, že v našich podmínkách je velkovčelař, když už má kolem 50 včelstev.
To ovšem nelze srovnávat s některými skutečně velkovčelaři, kteří chovají stovky včelstev. Je pak docela pochopitelné, že mezi námi, v podstatě amatéry a těmito profesionály se někdy těžko hledá společný jazyk a společné zájmy. Zvlášť, když třeba zaslechneme, že někde je už tzv. převčeleno. Je to vůbec možné? No představte si například, že do naší ZO přijde takovýto velkovčelař s počtem včelstev větším, než má celá naše ZO. A to prosím nikdo ještě pořádně neřekl, kolik je vlastně asi optimální počet včelstev např. na 1 km², samozřejmě podle charakteru porostu, nadmořské výšky apod. A další úvaha může být, zda těch našich stávajících cca 500 včelstev je méně, než vzpomínaných 800 včelstev někdy v minulosti. Mám pocit, skoro blížící se jistotě, že těch současných 500 včelstev je naopak více, než 800 včelstev dříve. Vždyť dnes chováme významně silnější včelstva.
A nyní co se týká medu, a to je věc, která zajímá každého včelaře ze všeho nejvíc, neboť je to přece jenom asi nejhlavnější smysl počínání většiny včelařů. Z tohoto pohledu a srovnání s roky minulými lze konstatovat, že loňský rok nebyl úplně nejlepší, ale také ne nejhorší, obzvlášť v porovnání s jinými regiony naší vlasti. To je především vidět na odhadovaném průměrném výnosu, který loni lze odhadnout přibližně na cca 15,24 kg (v okrese pak 11,72 kg), což je téměř stejné jako rok 2014, kdy byl odhad cca 15 až 16kg/včelstvo, tedy přibližně jako i v roce 2013. Ale nedosáhl např. úspěchu roku 2009, kdy byl odhad 21,65 kg/včelstvo. Což se odrazilo i ve výkupu medu. V loňském roce bylo v naši ZO vykoupeno jen 125kg, oproti 403 kg v roce 2014, neřku-li proti roku 2013, kdy bylo vykoupeno 475 kg. Pro zajímavost ve zmíněném úspěšném roce 2009 to ale bylo 918 kg.
Protože ale průměrný výnos je ve skutečnosti vždy daleko vyšší, než ten, co uvádíme do statistiky (tedy oněch 14 kg) určitě ho lze za rok 2015, asi obdobně jako v roce 2014 odhadnout někde k 20 kg na včelstvo a ruku na srdce, on byl někdy ještě asi větší. Což v rámci naší ZO činí hrubý medný výnos někde kolem 11 500 kg. To, po odečtení oněch 125 kg daných na výkup, znamená, že u včelařů zůstalo řádově 11 000kg. Což si naši včelaři ponechali na přímý prodej a vlastní potřebu. A to je dobře, neboť je tak větší záruka, že se prodá našim občanům kvalitnější med, tzv. přímo ze dvora. A také ten, kdo má možnost dobrého uskladnění rozhodně neprohloupil, když s odbytem medu posečkal, neboť jen těžko odhadovat, jaký bude z hlediska včelařského letošní rok.
O výnosech ostatních včelích produktů se nelze moc zmiňovat, neboť o nich nemáme žádného přehledu a po pravdě řečeno, ani jsme se po tom nijak zvlášť nepídili. Pouze odhad výnosu vosku je ve výkazu včelařství za rok 2014 predikován ve výši asi 0,5 kg/včelstvo, tj. cca 290 kg celkem. Ale jak obvykle říkám, považuji toto zjišťování výnosu vosku za poněkud archaický stav z doby, kdy byl vosk ještě důležitou surovinou pro armádní účely. A tak dnes je spíše používán pro kosmetické či dekorační účely (svíčky apod.).
A nyní několik slov k činnosti naší organizace za uplynulý rok. Členské schůze byly dvě a to výroční v lednu a jedna členská v listopadu, obligátně spojená s výplatou dotací a výběrem členských příspěvků. Kromě toho jsme, tak jak bylo v plánu činnosti na rok 2014 stanoveno, zorganizovali, resp. př. Urban, již tradiční prvomájové setkání ve Voděradech. Účast však nebyla silná, což je škoda, protože se jedná o zcela neformální a příjemné posezení. Pokud jde o schůze výboru, tak ten se v roce 2015 sešel celkem osmkrát. Mezi nejvážnější agendy patřilo zajištění mimořádné léčebné akce v březnu, tj. nátěr plodu. V létě to pak byla příprava a zajištění již zmíněné včelařské výstavy u příležitosti 110. výročí založení spolku. Při této příležitosti chci poděkovat všem našim členům, kteří se na zajištění této akce podíleli. Na podzim to pak bylo zajištění evidence zazimovaných včelstev a příprava podkladů pro dotaci D1 a zabezpečení podzimní členské schůze.
V rámci osvětové činnosti jsme měli za úkol zorganizovat jednu samostatnou přednášku, pokud nebudou tyto zajišťovány okresním výborem, aby se mohli zájemci z naší ZO zúčastnit. Okresní výbor zajistil dvě přednášky. Jinak jsem ale přesvědčen, že by v zásadě neměl nikdo z našich členů trpět nedostatkem odborných poznatků a informací, neboť všichni v rámci členství dostáváte povinně časopis Včelařství, případně si můžete objednat Odborné včelařské překlady, kde myslím je v průběhu roku poměrně dost odborných informací ze všech oblastí včelařské problematiky. Ale osobní kontakt na přednášce a možnost diskuze to jistě nenahradí.
Dalším úkolem pro výbor ZO, ale především pro vás členy, včelaře byla a je záležitost péče o zdravotní stav našich včelstev. S potěšením mohu konstatovat, že loňské výsledky vyšetřování vzorků na varroázu nebyly zas až tak špatné, ba naopak. Všechna zooveterinární opatření jsme zajistili podle pokynů SVS. Abychom mohli bez problémů zajistit ošetřování aerosolem, a nemuseli si vyvíječ zapůjčovat od jiných ZO, protože náš byl již neopravitelný, zakoupili jsme nové. Zde musím podruhé poděkovat starostce Seidlové, neboť obec Přepychy nám na to poskytla příspěvek. A poděkovat musím také paní starostce Brandejsové z Trnova a panu starostovi Hejnovi z Voděrad, resp. obcím Trnov a Voděrady, které nám poskytly příspěvky na nákup léčiv. Tím jsme se v zásadě bez problémů vypořádali s problematikou zdravotního zabezpečení chovu včel v naší organizaci.
Pokud jde o ostatní choroby, tak se zdá, že nás nějak zvlášť nepostihly, alespoň ne ty závažné. I když určitě je třeba zmínit minimálně dvě relativně novější choroby, které zdá se nás budou v dalším období trápit. A to je vedle známé Nosemy apis, Nosema ceranae a potom postupně se šířící z jihu Evropy Lesknáček úlový, pravděpodobně v důsledku klimatických změn a postupného oteplování. Asi něco podobného jako nás postihlo rozšíření slimáků. Na co však musím též opakovaně upozornit, je stálé riziko šíření nejnebezpečnější nákazy a to je mor plodu. Jeho rozšíření v rámci ČR nebylo v loňském roce bohužel na ústupu a jistě to není samo sebou. Doufejme, že již zmiňované plošné vyšetření na mor včelího plodu dopadne dobře.
A malé ohlédnutí za uplynulými pěti lety, tak jak bylo uváděno ve výročních zprávách:
Rok počet včelařů/členů ZO průměrný výnos/výkup medu počet včelstev
2010 51/46 6,5/356 427
2011 53/49 18,2/611 446
2012 52/49 15/655 454
2013 51/48 15,5/475 500
2014 54/52 14/403 548
2015 57/55 15,4/125 577
Dále chci připomenout, že přes veškeré ty turbulence ve vedení Svazu se po celou tu dobu podařilo udržet tak potřebný systém dotací na včelstva, resp. abych byl přesný na jejich opylovací činnost. A věřím, že se to podaří, jak asi všichni doufáme, udržet i pro letošní rok i léta následující. Alespoň dle vyjádření ministra zemědělství na sjezdu v prosinci 2015, by to tak mělo být. V minulých letech jsem pak vždy připomínal, že to v éře vlivu tehdejších skalních liberálů, odsuzujících veškeré podporovací, přerozdělovací a vyrovnávací procesy, nebude jednoduché. Dnes ale musím bohužel konstatovat, že lidové rčení o tom, že veš najdeš nejlépe ve vlastním kožichu, platí i pro včelaře. Nejvíc proti dotacím brojí především někteří velkovčelaři zastoupení v PSNV, resp. představitelé tohoto společenstva a dnes již i severní Morava, která chce vytvořit jakýsi Svaz pro Moravu a Slezsko.
Také musím na tomto místě zmínit ještě jednu snahu, kterou jsme v loňském roce vyvinuli. Královehradecký kraj vyhlásil dotační program na podporu včelařství s názvem „Praktická péče o přírodní prostředí, zdroje a produkty“. Zpracovali jsme tedy projekt s názvem „Včely v krajině“ v hodnotě 230 tis. s tím, že příspěvek kraje bude 70% tj. 160 tis. Kč na nákup především úlů, varoaden a některého drobného nářadí. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme v červenci obdrželi návrh smlouvy. Dotace kraje měla být vlastně v opačném gardu. Kraj dá 60 tis. Kč a zbytek do 230 tis. Kč dáme my, tzn. 170 tis. Kč, ber kde ber. Kolik máme v pokladně uslyšíte za chvíli. Na základě projednání ve výboru jsme od smlouvy ustoupili. Úvěr jsme si nemínili brát, a kdoví zda by nám jej někdo vůbec poskytl a za jakých podmínek. Případně bychom to museli vybrat od členů, ale pozor! Po nákupu materiálu bychom vám jej ani nemohli předat, neboť další podmínka byla, že to bude minimálně 5 let ve vlastnictví žadatele, tedy základní organizace, abychom splnili podmínku udržitelnosti projektu. A také ještě různé další hlouposti, jako např. že všechen nakoupený materiál, a nebo vaše nemovitost, kde budou úly umístěny, bude označen dobře viditelnou cedulkou, že to bylo pořízeno z prostředků kraje, nebo že to dáme na web (který ovšem nemáme) a natočíme o tom video, abychom splnili podmínku publicity apod. Když to dnes s odstupem času hodnotím, celá výzva je postavena spíš pro velkovčelaře, než pro základní organizace sdružující malé chovatele.
Na závěr mi dovolte, abych poděkoval členům výboru a důvěrníkům za aktivní přístup k plnění úkolů. Vám všem pak za velkou snahu udržet a v některých případech i rozšířit počty včelstev a vůbec za všechnu tu práci, kterou jste ve prospěch chovu včel věnovali a tím i za práci ve všeobecný prospěch, neboť z naší práce nemáme prospěch jenom my včelaři. A proto jsem přesvědčen, že se za naši práci stydět nemusíme, naopak můžeme na ni být hrdi.
Přeji Vám všem, abychom do dalšího roku vstupovali s určitou pokorou a vzájemným respektem a lidskou slušností. K tomu Vám, i vašim blízkým přeji především hodně zdraví, vnitřní síly a spokojeností, ale i nadšení a víry, že je dobře a bude dobře. A když nebudete sledovat naše „mainstreamová média“, tak naše současnost zas tak špatná není, především ve srovnání s mnoha zeměmi, obzvlášť mimo náš evropský kontinent. Věřte, že to tak je. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl hodně srovnávat, neboť jsem měl tu možnost zcestovat a poznat mnoho zemí všech kontinentů, kromě Austrálie.
Jsem také rád, že zde můžu i touto cestou poděkovat představitelům samospráv z obvodu naší základní organizace.
Děkuji Vám za pozornost.
Jubilea v letošním roce:
Klimeš Josef 1.2. 70 let
Mastík Josef 9.5. 75 let
Kouba František 11.5. 70 let
Valeš Josef 22.6. 70 let
Rejchrt Vlad. 26.7. 65 let
Ptáček Jiří 28.7. 80 let
Preclík Josef 22.8. 70 let
Boháč Jan 25.8. 70 let
Jarkovský Václav 2.10. 85 let
Špulák Zdeněk 11.12. 60 let